Proč jsou dnešní Rusové takovými bolševiky (2)

O Rusech Češi mnoho mluví, ale málo ví. Současný stav tohoto národa je přitom nutno lidem objasnit a to jasně, krátce a v kontextu. Proto zde připomenu několik zlomových momentu 20. století, jimž mnozí místní lidé nerozumí či porozumět nechtějí. 

Občanská válka 1918 - 1922

Ruská občanská válka nekompromisně odhalila, že tuto zemi doposud obývaly dvě společenský a kulturně zcela nesourodé skupiny lidi – na jedné straně tak zvaná inteligence (neboli „hovno národa“ jak rezolutně prohlásil Santa Claus komunismu soudruh Lenin) a na straně druhé prostý lid, „proletariát“.

Jádro tak zvaných bělogvardějců tvořili většinou bojoví důstojnici carské armády či kadeti carských vojenských učilišť, tedy lidé se znalosti manýr, antických jazyků, soudobé poezie a konvenčních válečných taktik. Proti nim stáli rudogvardějci, negramotní sedláci popohánění třídní nenávisti, bolševickým příslibem půdy a komisary, připravenými ztrestat sebemenší neposlušnost kulkou do hlavy.

Taková válka se nemohla obejít bez oboustranných zvěrstev. Principiálně se ovšem odlišoval, přistup bojujících stran k válečným zločinům – zatímco bílí své zločince odsuzovali, soudili a popravovali, vedeních rudých popravovalo své lidi za nedostatečnou zvěrskost vůči nepříteli a vyhlásilo teror svojí oficiální státní politikou.

Bílé gardy bojovaly s nevídanou statečnosti a odhodlanosti a přes trvalou mnohonásobnou převahu rudých několikrát měly vítězství na dosah, jejich kodex cti a idealismus se jim však nakonec stály záhubou. Jako demokraté odmítali bez celostátního referenda rozhodnout mezi republikou a monarchii, jako patrioti bojovali proti ukrajinským, pobaltským, polským, finským a mnohým dalším nacionalistům a jako čestní lidé nikomu nic neslibovali, odvolávajíc se na to, že nemají mandát rozhodovat za budoucí demokratický zvolenou ruskou vládu. Bolševici, kteří takto ctili leda tak svojí vlastní moc a ve všem ostatním byli naprostými oportunisty, zvítězili.

Meziválečné období

Občanská válka znamenala pro Rusy nevídanou genetickou katastrofu. Počet jejích oběti nelze ani přibližně odhadnout, ačkoliv se často mluví o desítkách milionů. Během války a dvaceti let rudého teroru a hladomoru, jež následovali, byla praktický zcela vymícená někdejší elita národa – šlechta, buržoazie, důstojnictvo, duchovní i farmáři. Bezohledná státní moc nastolila tvrdý program militarizace země a přípravy k dobyvačné válce s cílem získání nadvlády nad celým světem. Zeměkoule ve státním znaku SSSR stala sovětské rolníky několik desítek milionů hladových smrti, když jim jejich vláda zabavovala poslední stébla pšenice, aby je exportovala na západ výměnou za zbraně a vybavení pro těžký průmysl. 

Genetika, kultura, morálka i psychika národa byly nemilosrdně ničeny ve jménu neomezené moci rudého monarchy Stalina, jež v zemi obnovil nevolnictví přejmenované na kolchoz a zahájil politické čistky, během nichž byl mimo jiné vymícen i zárodek nové „sovětské inteligence“.

A tak když Hitler v 3:41 22.6.1941 nakonec zaútočil na sovětské Rusko, měl před sebou zoufalý, vyhladovělý a propagandou nebývalé zmanipulovaný národ, jež díky mnoholeté bezohledné militarizaci sice měl mnohonásobně více tanku i letadel než německá armáda, ale kvůli nepřetržitému popravování všech schopných, smělých a iniciativních neměl téměř nikoho, kdo by je byl s to důstojně ovládat a bránit zemi před ještě větším nebezpečím, než představovali bolševici. Ovšem o tom příště.

Dovolil bych si ještě objasnit své stanovisko ke kritickým odezvám na můj předešlý článek. Dějiny Ruska nejenom pečlivě studují již více než deset let, ale také si je dovedu dobře ilustrovat na tragickém osudu vlastní rodiny, jejíž příslušníci museli projit občanskou válkou, několika hladomory, vysídlením, kolektivizaci, druhou světovou válkou, německými lágry i sovětským gulagem.

Je neskutečným zázrakem osudu, že mojí prarodiče toto vše přežili a našli v sobě potom ještě silu mít, živit a vychovávat své děti, mé rodiče. A tak mi nezbývá než děkovat osudu za jeho mimořádnou přízeň a ctít dějiny své země, národa i rodiny čestným uvědoměním si všech hrůz, jimiž si museli projit, abych se narodil.

Z tohoto důvodu neberu v úvahu připomínky zdejších nadměrně třídně uvědomělých spoluobčanů a snažím se lidi čestné a rozumné vybídnout k tomu, aby lépe porozuměli tragickým dějinám mé země, jež měly tak neblahý dopad i pro zemi českou.  

Konec druhého dílů ze tři.

Prví díl zde: http://pavljuk.blog.idnes.cz/c/280502/Proc-jsou-dnesni-Rusove-takovymi-bolseviky.html