Jak rychle, demokraticky a kapitalisticky zvýšit životní úroveň

A taky proč to ještě nikdo doposud neudělal. Pro pochopení celé problematiky je třeba začít od Afriky a středověku. Ale velmi rychle a logický se dostaneme zase zpět k našim politikům a odborářům.

Pro začátek bych rád objasnil několik pojmu. Středověk znamená určitý soubor společenských norem, instituci a chování. A ne hrady a mnichy. Kupříkladu středověk v Evropě končil velmi pomalu a to tím, že se zmenšovala role privilegovaných vrstev (vyzbrojených a držících všechno bohatství země) a zvětšovala se úloha podnikavých vrstev (těch bez zbraní, ale s pracovitosti a podnikavosti). Nebylo to o tom, že se objevovaly nějaké vynálezy a u dvora bylo pár učenců, jak dnes děti učí méně kvalitní učebnice. Z tohoto hlediska je dnešní Afrika ve středověku. Ano, sice tam privilegování a vyzbrojení mají připojeni k internetu a iPhony, ale tamní společenské normy, instituce a chování jinak než středověkými nazvat nelze. Tím samozřejmě nemyslím ani muslimskou severní Afriku ani anglický mluvící jižní Afriku, to jsou jiné případy. Myslím tím „černý kontinent“, na který si dvakrát do roka vzpomeneme, politujeme ho, pošleme dárcovskou sms a jdeme se dál starat o sebe. Na našem osobním přístupu není zas tak moc špatného, máme svých starosti dost, jiné je to ale už s našimi vládami a „odborníky na problematiku“. Ti křičí, vzývají, přímo úpí. „Kvůli ekonomické krizi vlády a občané dávají na humanitární pomoc méně než dříve, zblázněme se z toho“. Nuže, představme si nemožné: tito dobří lidé vyhráli. Ode dneška a navždy by Afrika dostávala desetkrát tolik peněz co dnes. Z nějakého důvodu většina lidi trpí představami, že by ty peníze dostal místní domorodec, postavil by si za ně novou chatrč, koupil traktor a spolu s rodinou začal poctivě pracovat a žít z vlastních výdělku. No nezačal. Nic z těch peněz by nedostal, protože ve středověkém feudalismu všechny peníze má úzká hrstka bohatých a vyzbrojených. To že se přitom milé usmívají na Evropany a hrají si na demokratické volby na tom pramálo mění.

A kdyby přece dostal? Kdyby se stal druhý zázrak a v katastrofálně chudých zemích by zvítězila demokracie a lidé tam by si zvolili vládu aspoň tak trošku pracovitou a poctivou jakou máme my? Nuže pak by přijel někdo za domorodcem, opravdu mu dál část z těch peněz a…ten by byl vesele o ně oloupen. Uvědomme si, že v těch zemích nefunguje nic. Soukromé vlastnictví, vymahatelnost práva, soud, prostě nic. Jen prosté a sprosté právo silnějšího, toho, kdo má doma více nábojů ke svému AK-47.  A naposled, utopie potřetí: domorodce nikdo neoloupí. No tak dostane bez práce a zásluhy na jeho poměry obrovské bohatství, se kterým zaprvé nebude vědět jak naložit a za druhé, kterého si nebude vážit, protože není výsledkem jeho práce. Jak takový chlapík dopadne? Stane se z něj pracovitý kolega Severoevropana, nebo věčně dotovaný kolega sami víte jakého Evropana? Dlouhé desetiletí rozvojové pomoci dokázaly, že kolik našich miliard by tam vlády nenalily, Afrika stále jen stagnovala a je s to takhle stagnovat do nekonečna.

Pro jeden článek už je tady dost utopii, teď k věci a k tomu, co trápí nás. Dokud v těchto zemích nebudou lepší instituce vynucené právem silnějšího a dokud výrobky těchto zemí nebudou mít přístup k zablokovanému a zbyrokratizovanému evropskému trhu, nic se měnit nebude. Odkud se to vezme? Ano opět a znovu, nenáviděné nadnárodní mamutí korporace, věčně hledající hladovějící lidi, ochotné pracovat dvanáct hodin denně za kus chleba. Nutno podotknout, tato volba je pro Afričana samotného přece jenom o poznání lepší než hladovět, doufat v nepravidelnou potravinovou pomoc OSN a bát se místních soukmenovců se starými, ale funkčními zbraněmi sovětské výroby. Tedy, přestaňme jim krmit a plaťme jim za práci odvedenou pro nás. Co těm nadnárodním společnostem chybí, aby už tam byly? No přece trh, na kterém by to zboží potom prodávaly. Afrika má neskutečně úrodnou půdu, docela teplé klima a to hlavní, levnou a fyzický zdatnou pracovní sílu. Má potenciál zaplavit evropský trh levnými a kvalitními potravinami, které by nepotřebovaly tuny chemikálii, aby měly odpovídající barvu o chuti nemluvě. Ty potraviny by nepotřebovaly nehorázné dotace ze státních rozpočtů a zvýšily by okamžitě životní úroveň nás všech – protože by byly o hodně levnější. Ušetřené dotace bychom pak dáli našim důchodcům na zdravotní péči, myslím si, že si zaslouží délší a lepší život. Proč je náš trh k čertu tomu všemu dobrému africkému tedy uzavřen? Protože 40% rozpočtu EU tvoří zemědělské dotace, které si diktují tvar banánu a výšku vinné révy, dotace které subvencují naše věčně nespokojené zemědělce. Zemědělce, kteří si stěžují na neúrodu, protože nemají co prodávat a na úrodu, protože toho mají příliš na prodávání a to tlačí jejích ceny dolů. Těch, co vylívají mléko do kanálu a sypou shnilé rajčata před své parlamenty. Těch, kvůli kterým máme nízkou životní úroveň, protože jsou jejích potraviny tak drahé. A taky je to kvůli byrokratům, kteří se živí dotováním zemědělců. A taky ochráncům lidských práv, kteří by kolegu Afričana nejraději celý život krmili z rukou a nikdy v životě by ho nenechali pracovat dvanáct hodin denně. To ať radši zahyne v občanské válce o rozdělení humanitární pomoci. A taky kvůli pohraničním strážím, které nás brání od afrických uprchlíku.  A sociálním pracovníkům, kteří ty uprchlíky potom živí. A policistům, kteří potom řeší jejích kriminalitu. A vězením kde jí a nic nedělají. Je to téměř nekonečný kolotoč nesmyslnost a plýtvání. Vše začali naši a afričtí polici. Ti, kteří si masti kapsy na tak zvané rozvojové pomoci, kterou tamní „obyčejní lidi“ nikdy neuvidí. Ti, kteří chrání cly obyvatele vlastních zemi od kvalitního a levného jídla. A tváří se u toho jako lidumilové: „musíme podpořit naše zemědělce a potravinovou soběstačnost“. Prostě a jasně, současný stav vyhovuje téměř všem, kromě obyčejných obyvatel Evropy i Afriky. Těch je ostatně drtivá většina.

Že bychom kvůli zrušení dotací a cel museli nechat trpět naše zemědělce, policisty a sociální pracovníky, kteří by přišli o práci? Základním pravidlem ekonomie je, že budou li lidé méně utrácet za jídlo, budou více utrácet za jiné věci. Lidi budou platit uklízeče ulic, taxikáře, maséry, zahradníky, budou platit ty, jejíž služby opravdu preferují. Nemám křišťálovou kouli, třeba budou z radši platit domácím zemědělcům za jejích předraženou produkci . Ale bude to jejích volba a ne osobní zájem evropského byrokrata. Pokud budou preferovat levnější dovoz, zbude jim víc peněz, zvýší se poptávka, vytvoří se nová pracovní místa, kde budou zemědělci lépe placení, než jsou dnes. Jediní komu ubude, budou úzké zájmové skupiny, které se tváří, že nedokážou s růstem cen potravin a africkou chudobou nic dělat. Afričané začnou vydělávat peníze a když si každý z nich jednou za rok dovolí koupit si švýcarskou čokoládu a k tomu české pivo, budeme vzhledem k její počtu tady mít nový ekonomický boom. Tato poptávka bude tím impulsem, s pomoci kterého se dostaneme z krize, stejně jako je poptávka dříve chudých Číňanů tím, co žene dnes naše automobilky vpřed. Proč toto vše nepožadují naše odbory? Proč nejsou proti státním zásahům, subvencím, byrokratizaci, clům? Možná jim unikají souvislosti, možná ze současného systému něco mají, posuďte sami.  Baví mě stovky „odborníku“ denně vyjadřující své názory na rostoucí ceny všeho v této zemi a nepřestávající krizi. Baví mě pozorovat je, jak nejsou s to jít s pravdou ven, odhalit nám ten kolotoč státního rozkrádání peněz a manipulace naši demokracie zájmovými skupinami. Baví mě, že lidem nikdo nevysvětli, kam se poděl ten ekonomický růst. Baví mě zpravodajství informující nás o událostech a nevysvětlující nám jejích skryté příčiny.