Největší nebezpečí pro demokracii představuje ona sama. Systém, který dovoluje, aby volil každý a to každého, s železnou pravidelností vede k formování nekvalifikovaných, nezodpovědných a nedůvěryhodných vlád. Takové vlády potom nejenom že přivádí zemi na mizinu, ale také podkopávají důvěru občanů v demokratické volební mechanismy a vrhají je do náruče k radikálům, jejichž případné zvolení pak hrozí zrušením demokracie jako takové.
Tento hrůzný scénář se již příliškrát opakoval, než abychom nad ním prostě mávli rukou. Navíc ani „prostá“ a nedemokratická vláda neschopných sobeckých populistů, jež jsme dnes a denně svědky na všech úrovních státní správy, nás nestojí zrovna málo. Existuje ovšem hned několik způsobů, jak se velké části z těchto nemocí systému můžeme vyhnout.
Ten nejjednodušší je zde:
Zaveďme zákon, podle kterého by bylo volební právo občanů rozšířeno. Každý z nás by od teď měl nejenom právo zvolit tu stranu, které nejvíce věří, ale mohl by také nevolit nikoho a svůj hlas prodat. A to ne nějaké zlé a lidi podplácející partaji, nýbrž zpět do rukou státu. Stát by mu tak zaplatil řekněme 500 korun za to, že hlasovat nebude. Každý by tak měl volbu mezi penězi a důstojným splněním své občanské povinnosti.
Co by potom nastalo?
a.) Pepa, Honza a Martin dnes k volbám nechodí. Pepa k nim příště půjde, protože díky novým pravidlům ucítil skutečnou hodnotu a váhu svého hlasu. Honza ve volbách stále nevidí význam, ale zajde si pro svoji pětistovku, protože jí bere jako takovou svéráznou kompenzaci za to, že v celé zemi není jediná strana, kterou by volil. Martin k volbám nikdy nechodil a ani 500 korun ho k tomu nepřiměje. Nový zákon nikomu z nich neuškodil, v jednom vzbudil občanskou zodpovědnost, druhému trošku kompenzoval jeho frustraci a pro třetího se nic nezměnilo.
b.) Kuba k volbám chodí, ale žádné obecné společenské blaho ho nikdy nebralo. Hledí si svého a u voleb preferuje toho, kdo mu toho zrovna více naslibuje. Řídí se tedy heslem „po mně ať je tu klidně potopa“. U volební urny si řekne, že jeho jeden hlas nikdy nic neovlivní a místo toho, aby volil nezodpovědné populisty, což by normálně učinil, upřednostni 500 na ruku. Nový zákon velmi levně zamezí tomu, aby vládu země volili ti nejvíce sobečtí a nejméně zodpovědní.
c.) Martin vždy volil to nejmenší zlo. Když budou všechna zla zhruba stejně velká, pak si radši vezme 500 a pozve rodinu do cukrárny. Když pocítí, že jedno zlo je přece jenom podstatně menší než ta ostatní, pak bude jednat, jako by žádný nový zákon zaveden nebyl. Celospolečenský efekt bude buďto pozitivní, protože o budoucnu země nebude rozhodovat ten, kdo vlastně neví, koho by volil, nebo žádný, protože Martin bude jednat jako před přijetím zákona.
d.) Lukáš je zodpovědným voličem a osud jeho země mu nikdy nebyl lhostejný. Ví přesně, koho chce volit a má v sobě dost vnitřní důstojnosti na to, aby se nenechal uplatit a udělal něco pro sebe, své blízké a celou společnost. Na jeho chování nebude mít tento zákon žádný vliv.
e.) Mirek vždy dbal pouze na svůj vlastní zájem. Má vysoký příjem, 500 pro něj nehraje roli a bude postupovat tak, jako by žádný nový zákon ani nebyl přijat. Nic se nezmění.
Sečteno a podtrženo, podobný zákon by odradil od volby lidi, kteří:
1.) Jsou do sebe zahleděnými sobeckými ignoranty.
2.) Neví koho volit.
Naopak vládu země budou volit spíše ti, pro které platí, že:
1.) Jim záleží na osudu země.
2.) Ví koho volit.
Pointou celou zákona by tedy bylo oněch 500 korun – částka, která je dost vysoká na to, aby zlákala ty, u kterých nemá cenu, aby volili a přitom dostatečně nízká k tomu, aby ji odolali i ti nejchudší z občanů, jejichž dobře zvážený hlas by byl pro naši společnost přínosem.
Nazvěte mě bláznem, ale mně by se taková změna zákona líbila. Velmi levně a zcela demokraticky bychom tak dosáhli kvalitnější „voličské základny“ a zabránili těm nejhorším populistům a oportunistům v tom, aby byli zvolení a zmocňovali se tak našich osudů.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozhodl jsem se napsat krátký román. Jeho názvem je Idea, jeho žánrem antiutopie, jeho předmětem naše budoucnost v rámci Evropské unie. Vznik tohoto románu můžete sledovat zde: http://www.facebook.com/events/365749940191089/
