Milý politiku, já jsem občan
Cíle dnešního politika jsou jasné, nejdříve musí být zvolen. K tomu potřebuje podporu mocných a peníze. Za to se jim bude muset odvděčit. A to svojí podporou a našimi penězi. K tomu, aby je od nás získal a k tomu abychom ho tam vlastně zvolili, potřebuje záminku. Nějakou pěknou a věrohodnou záminku.
Někdy je to štědrý sociální systém, jindy státní politika ekonomické konkurenceschopnosti. Slibuje nám, že vše zajistí a vysvětluje nám, že to on to umí nejlépe.
Slibuje nám a lže, protože za každou cenu potřebuje naše peníze. Pro ně a pro sebe tady. A my mu to věříme. Je to jakoby přišel k nám domů a začal nás poučovat, kolik bychom měli utratit za jídlo, kolik za léky a kolik za pochoutky pro domácí mazlíčky. Co je mu vlastně potom? Vydělal snad naše peníze on? Jsme snad tak hloupí, že si neporadíme sami?
Proč by měl mít politik pravomoc rozhodovat o penězích ze státního rozpočtu? Proč nejsou občané těmi, kdo má tu moc?
Proč nemůžeme mluvit do rozhodnutí našeho parlamentu poslat skrz Mezinárodní měnový fond peníze Řecku? Proč nemůžeme sami rozhodnout, kdo si zaslouží vyšší platy, zdali lékaři či učitelé? Proč nemůžeme v referendu určit, zda chceme dostavbu Pražského okruhu nebo místo toho armádu v Afganistanu? Zda si přejeme navýšení porodného nebo důchodu, zachování podpory stavebního spoření nebo dotace bionafty? Platit méně daní a platit si tedy zdravotní pojištění a školství sami nebo platit vysoké daně a nechat stát, aby to vše zařídil?
Nemyslíte, že my sami nejlépe víme, co chceme?
Máme-li demokracii, můžeme o takových věcech rozhodovat sami. Nemusíme se spoléhat na ty, kdož stejně za několik měsíců ztratí naši důvěru a zklamou veškeré očekávání. Nemusíme demonstrovat, stávkovat a do krve se přít o to, kolik občanů je v tento okamžik pro kterou politiku.
Proč udržovat současný systém, se kterým je spokojen vskutku pouze politik sám, a nepřejít k přímé demokracii? K systému, kterého se korupčník bojí jako čerta, k systému, jehož vzniku všechny generace našich politiků vždy tolik bránily. Proč o těchto věcech nerozhodovat v referendu?
Já vím, co vám na to řeknou politici. Prý uděláme nejlépe, necháte-li je, aby se o to postarali oni, prý je to jinak nebezpečné. Ale proč? Jsou snad chytřejší? Lépe rozumí našim potřebám nežli my sami?
To, co je jisté, je, že nejsou poctivější. Nebudou s našimi penězi zacházet tak pečlivě, jak bychom to učinili my sami. Těžko bude občan krást sám u sebe. Ale politik u občana, to už je něco jiného.
Těžko si asi v referendu odhlasuje podporu cizího státu v situaci, kdy nemáme peníze ani sami na sebe a naše HDP se propadá, že ano?
Budeme-li mít referenda, prý si vesele odhlasujeme, že se mají velké podniky vlastněné cizinci znárodnit a rozdat nám. Odhlasujeme si, že lidi určité národnostní, náboženské či politické příslušnosti tady nechceme. Že je všechny vystěhujeme nebo pobijeme. Odhlasujeme si, aby tam toho chlapa podezíraného z korupce pověsili na nejbližším stromě, místo toho, aby se mu dostalo řádného soudu.
Možná ano, možná ne, nejsem vševěd, ale řeknu vám, proč mě toto vůbec netrápí. Prozatím bohatě stačí, budeme-li si moct rozhodovat alespoň o vlastních penězích. Ústava, zákony, právní řad, základní lidská práva, právo na život, na majetek a na svobodu, to vše se už docela vydařilo. To co se politikům dodnes jednoznačně nedaří je přestát krást.
Referenda nevyhubí všechny druhy korupce a nevyřeší všechny systémové problémy. Dodají nám ale důstojnost. Ucítíme, že na našem rozhodnutí v tomto státě opravdu záleží. Budeme vědět, že naše rozhodnutí platí.
A ne, že si někoho zvolíme a ten si pak dělá, co chce, nejlépe ještě podplácen nějakou zájmovou skupinou. Bude to krok správným směrem, krok ke vzniku svobodné společnosti, společnosti občanů, kteří cítí svojí zodpovědnost za své osudy. Krok od politického zmatku, permanentního zklamání a bezmoci. Toto už není o pravici či levici. Toto by mohl být krok ke skutečné, k přímé demokracii.
Milý politiku, mě nezajímají tvé politické aféry, tvá kariéra či tvé finanční zabezpečí. Jsi najatý správce mých peněz. Já jsem tvůj nadřízený a ne ty můj. To já mám právo rozhodovat co s penězi. A ne ty. Nezajímá mě, že jsi přišel do politiky krást a lhát.
Sergej Pavljuk
Permanentní revoluce už není bolševismus, teď je to Facebook
Permanentní revoluce - to je taková sranda, kterou vymysleli bolševici v 20. létech minulého století. Zjednodušeně řečeno jde o to, že ihned uděláte cokoliv, co vede k Vašemu cíli, jakkoliv šílený ten krok je.
Sergej Pavljuk
Pozor abyste se neocitli v bublině na sockách
Socky (= sociální sítě) jsou zrádné. Snaží se vám naservírovat přesně ten obsah, který odpovídá vaší představě.
Sergej Pavljuk
Chabý pokus Facebooku jménem Creator
Největší sociální síť světa vydala v?listopadu 2017 novou aplikaci jménem Creator. Primární účel této aplikace je podpořit jednotlivé uživatele v tvorbě videí.
Sergej Pavljuk
Konec „levných“ absolventů
Téměř ve všech českých firmách už přišli na to, že klišé „najděte nějakého studenta nebo čerstvého absolventa, který to bude dělat za pár korun“ už neplatí. Přinejmenším ve městech jako je Praha.
Sergej Pavljuk
Facebook má 4 příběhy a jeden z nich končí
Funkce příběh neboli story je status, který se dává do speciálního rozhraní na Instagramu, WhatsApp, Facebooku nebo Messengeru.
Sergej Pavljuk
Dáme jídlo? Facebook si dá celý trh rozvozu jídel ke svačině
Na FB si zatím nemůžete zažádat o občanku a zatím tam nelze oficiálně registrovat manželství. Ale i to zřejmě brzy přijde, protože vedení Facebooku se prostě rozhodlo pohltit vše, co se na internetu může dít.
Sergej Pavljuk
Facebook chystá masakr motorovou pilou
Máte stránku na Facebooku? Někdo si založí stránku pro své podnikání, někdo protože je celebrita a osobní profil mu už není dost velký, někdo proto, že chce sdílet své hobby a vášeň s?co nejširším okruhem lidí.
Sergej Pavljuk
Blog iDNESu připomíná peklo
Jak vypadá peklo pro politiky? Musí denně číst blog iDNES. Zde jim autoři (zpravidla právem) vysvětlí, jací jsou ******, ****** a ****. Je to "easy". Označit někoho druhého za viníka a dát se z obliga.
Sergej Pavljuk
Blíží se útok facebookerů
Kdo je to youtuber, dnes ví každá babička. Co je to monetizace – to už je složitější otázka. Jde o to, že YouTube (za určitých podmínek) autorům videí platí.
Sergej Pavljuk
Google je sotva plnoletý, Instagram jde do první třídy.
Google se narodil v?roce 1998, dnes je to zralý jedinec a nejpopulárnější web na světě. YouTubu je 12 let, koupil si ho Google a vodí ho za ručku.
Sergej Pavljuk
Využijte Pavlovův reflex uživatelů internetu
Když něco googlíme, výsledkem je spousta textu a sotva pár obrázků. Shodou náhod má ve vyhledávání na Googlu právo na ilustraci většinou nějaký portál, který také patří Googlu.
Sergej Pavljuk
Motýlí efekt internetu – adaptuj se nebo vyhyň
Internet je strašně podceněná věc. Kdokoliv, kdo se naučil používat klávesnici a myš, má často pocit, že to celé pochopil. Je to přesně naopak
Sergej Pavljuk
Placená reklama je jako placený sex
Výsledek je jistý. Jisté je, že to není ono. Konvenční placené online reklamy, kdy firma platí za proklik (PPC), dosah nebo shlédnutí je tolik, že s jistotou dodá pouze jeden výsledek.
Sergej Pavljuk
Čtete blog na iDnesu? Jste dinosauři, sorry jako
Internet v ČR zítra slaví své 25. narozeniny. Před sto lety se lidé „staré školy“ bránili telegrafu, telefonu a rádiu, včera se bránili internetu, dnes se brání sociálním sítím.
Sergej Pavljuk
Facebook spouští umělou inteligenci, schovejte se do lesa nebo
Facebook se vrhl na tvorbu umělé inteligence. Chudák Siri, musí z toho být celá nesvá. FB inteligence má umět ovládat chytrou domácnost, má si umět s člověkem pokecat a má se postarat o výchovu dětí.
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10888x